Život s dětmi přináší vnitřní konflikty. Jak na ně?

Život s dětmi přináší vnitřní konflikty. Jak na ně?Intenzivní blízkost, kterou momentálně se svými dětmi zažíváme, je zkouškou naší rodičovské trpělivosti a sebedůvěry. Možná jste se také přistihli, že se vaše rozhodnutí občas neztotožňují s vaším nejlepším vědomím, a to hlavně ve spojení s dětmi. Ne, že byste přímo podlehli jejich nátlaku, ale tak nějak se podvědomě snažíte vyhnout výmluvám dospívajícího, kyselému obličeji puberťáka anebo odvrátit záchvat hněvu malého dítěte. Někdy je to nedůsledností, někdy únavou a vyčerpáním a jindy chcete mít prostě klid anebo udělat dítěti radost. Potom jednoho večera usínáte a říkáte si: „Tady něco nehraje. Nejsem tady snad já, kdo by měl mít jako rodič v zásadních věcech poslední slovo? Proč se teď cítím zmateně ze svých rozhodnutí a z toho, jak se mi pomalu vytrácí rodičovská jistota?" Začnete tedy přemýšlet, kdy a kde se stala chyba.

Každý z nás je jiný.

Každá nová životní etapa dítěte nás staví do pozoru a přináší nám nová poznání. Rodičovství je stále se vyvíjející proces stejně jako dětství a dospívání. Nedá se říci, že to, jak rodičovství prožívá jeden rodič, se bude zákonitě rovnat tomu, jak ho prožívá druhý. Každý dospělý vstupuje do role rodiče s jinou výbavou, tedy z jiného prostředí, s jinými zkušenostmi, s jiným zázemím, nastavením i s odlišným očekáváním. Když vezmeme v úvahu temperament rodiče a dítěte, máme na světě příčinu, proč se někdo s výchovou dítěte trápí víc a někdo méně. Jedno je však jisté. Občas se do náročných situací s našimi dětmi dostáváme všichni.

Vnitřní konflikty vedou rodiče k nejistotě.

Život s dětmi přináší vnitřní konflikty. Jak na ně?Důvodů je, samozřejmě, mnoho. Jeden z nich je, že vedle mezilidských konfliktů existují i vnitřní konflikty. Konflikty, které se odehrávají ve vašem nitru. Možná jste si nikdy neuvědomili, že tyto konflikty zažíváte téměř dennodenně. Pokud máte například malé dítě, chcete se mu intenzivně věnovat a současně máte své povinnosti spojené s domácností a s péčí o rodinu. Možná máte i svou práci a své koníčky. Do vnitřního konfliktu vstupují vaše hodnoty a přesvědčení (i ty omezující), které se stávají jakýmsi vodítkem, co je ve vašem životě prioritou, čemu se budete věnovat nejdřív a čemu později, čemu méně nebo vůbec. Vnitřní konflikt nastane, když například děláte něco, ale cítíte, že byste měli anebo chtěli dělat něco jiného. Pokud chcete uspokojit své vlastní potřeby a současně chcete respektovat potřeby vaší rodiny, jedinou možností, která se nabízí, je hledání rovnováhy, chcete-li zlaté střední cesty. Zlatá střední cesta však neznamená, že budete usínat s výčitkami, že jste se měli více věnovat práci, méně dovolit dítěti, častěji vařit a rychleji uklízet. Zlatá střední cesta znamená, že jste za daných podmínek na základě vašich hodnot a potřeb všech zúčastněných přijali to nejlepší možné řešení nebo rozhodnutí. A pokud po čase zjistíte, že toto řešení nebo rozhodnutí mohlo být lepší, nevadí. Příště se rozhodnete lépe. Chyby existují pouze tehdy, jestliže se nefunkční vzorce stále opakují. V ostatních případech chyby neexistují, existují jen poučení. Za ty buďte vděční! 

Co se potřebujete naučit?

Při hledání rovnováhy, zlaté střední cesty, kompromisu nebo ať už to nazveme jakkoliv, byste si měli osvojit ještě jednu důležitou schopnost. Tou je vyrovnat se se zklamáním dítěte. Berte to jako výuku odolnosti, jako provázení reálným životem se vším, co k němu patří. Tato schopnost vám pomůže vybalancovat všechna pro a proti, dát či nedát, koupit, nekoupit, dovolit, nedovolit, věnovat se sobě, práci, rodině, kdy a jak dlouho. Mějte na paměti, že občas prostě musíte říci ne, nekoupím, nemohu, nepotřebuješ to, nepustíš si to. Jak podle vlastní zkušenosti víte, tato slovíčka začínající předponou ne, vyvolávají v dětech frustraci a často potom i ve vás samotných. Laskavější věty se stejným významem nevyvolávají tak silné reakce: „Dnes kupujeme jiné věci. Mohu, jakmile toto dodělám. Myslím, že bez tohoto se obejdeš. Na toto se koukneš až zítra." Musíte si uvědomit, že když dítěti dovolíte něco, s čím velmi nesouhlasíte, sami v sobě vyvoláváte vnitřní konflikt, který vás nutí zlobit se na dítě, že vás zase k něčemu dotlačilo. Ve skutečnosti jste se zase nechali dotlačit. Takže je to o vás, ne o dítěti. V opačném případě si stojíte za svým rozhodnutím, které stojí na vašem nejlepším uvážení, a pak už je na vás, abyste pomohli synovi nebo dceři překonat zklamání, které kvůli vašemu rozhodnutí možná prožívá. Bez výčitek, zlehčování a s hlubokým pochopením. Potom přichází úleva v podobě dobrého pocitu, že jste zůstali silní a současně nápomocní svému dítěti. Váš vnitřní konflikt se rozplyne, vaše postavení v rodině se upevňuje a vaše dítě je zase o kousek silnější. Učí se přijímat vaši empatii a současně se seznamuje se svými pocity. Naučí se, že zklamání vystřídá přijetí, úleva a brzy i radost.

Alena Vytřísalová

Prihlásenie

Táto stránka používa cookies. Viac info